ŽIVOTNÍ ENERGIE, SEBELÁSKA A OBRANA

Napadlo vás někdy, jak jednoduchý je přechod mezi fyzickým životem a smrtí? V jednu chvíli je tělo živé a náhle není. Smrt je chápána různě, podle toho, čemu se kdo rozhodl věřit. Ať už je naše víra jakákoliv, určitě se shodneme na tom, že fyzický život je jedním z největších zázraků na naší planetě a rozhodně stojí za to, abychom si ho vážili a chránili ho právě proto, že je tak křehký a konečný.
Kdybychom si položili otázku: “Chci žít?“ Co byste odpověděli? Většinou jste přesvědčení, že odpovíte, že ano. Já však chci upozornit na skutečnost,
že za nás mluví činy. Každé naše rozhodnutí, naše kroky, činy, ale i myšlenky a slova představují vyslané energie, které se k nám podle zákona karmy vrací a realizují se. Odpověď „ ano, chci žít“ asi těžko odpovídá skutečnému jednání, kdy se přetěžujeme, nemáme čas odpočívat, žijeme ve stresu a děláme spoustu věcí, které nám škodí a o jejichž škodlivosti víme (alkohol, drogy, kouření). Je také spousta škodlivých a zhoubných věcí, které na sebe necháme dobrovolně působit, a jejichž škodlivost si neuvědomujeme, nebo nám je záměrně zatajována. Někdy to vše pochopíme, až když se ocitneme na samé hranici přežití a ne vždy je ještě možná naše záchrana. A proto preferuji prevenci a učení základů o sobě. Podstatou fyzického života je životní energie, která proudí v energetickém systému každého tvora. Pokud v našem těle proudí životní energie, pak žijeme, vyvíjíme se a učíme – a pokud proudit přestane, nastane oddělení duše od hmoty, čemuž říkáme fyzická smrt.
Každý z nás má k dispozici určitý objem životní energie. Její část je nutná na nezbytné procesy v organizmu, jako je například dýchání, trávení atd., další část můžeme používat dle vlastní volby k pohybu, činnosti, práci, učení, realizaci změn, regeneraci…. Přirozený a harmonický vývoj by měl přinášet v souvislosti s naším sebepoznáním stále větší množství životní energie, kterou přijímáme ze země – ke zhmotňování a z vesmíru – k poznání. Podle vesmírných zákonů jsme každý zodpovědný sám za sebe a máme se učit sebelásce. Je tedy naše zodpovědnost, jak zacházíme se svou životní energií – zda ji plně využíváme pro sebe nebo zda ji vyplýtváme na manipulaci s ostatními, na snahu změnit druhé lidi a na vnější situace, které se nás ve skutečnosti netýkají. Tím objem volné životní energie klesá, protože ji vyhazujeme směrem ven, kde nemůže být využita. Navíc ji většinou neumíme dostatečně čerpat ze země ani z vesmíru. Pak postupně bereme energii i ze zásoby svého organizmu, čímž se jeho části postupně oslabují a poškozují, až přestane být životaschopný. Proto se učíme udržovat a doplňovat svou energii, a tím chráníme i své přežití. Právě schopnost bránit sebe i svůj život vychází ze sebelásky, která je cílem učení každé duše.
Já věřím ve věčný život duše, která se stále znovu rodí, aby prostřednictvím těla mohla prožívat protiklady a učila se milovat sama sebe. Mám pro své přesvědčení mnoho důvodů, které mi poskytuje moje dlouholetá praxe. Ať věříte v jeden nebo v mnoho životů na zemi, každý si ho můžeme vážit. Měli bychom ten vyměřený čas zde spokojeně prožít a zbytečně si ho neničit a nezkracovat. Pokud se někdo rozhodne opravdu žít a podle toho i jednat, pak s touto volbou souvisí i přijetí sebelásky jako nejdůležitější ochranné energie, která se podílí na uzdravení i nápravě všeho, co nám nefungovalo a co nás trápilo. Již mnoho let předávám tyto informace těm, kteří o ně mají zájem, a pokud se roz- hodnou využívat i účinné meto- dy, které je mohu naučit, jejich ži- vot se výrazně mění. Jde i o ná- vrat k přírodě a přirozenosti. Je to dlouhá cesta, vyžadující sebe- důvěru a vytrvalost, neboť jsme se poškozovali mnoho let a ná- prava nemůže být učiněna okamžitě. Výsledky určitě stojí za námahu i čas a energie, kterou věnujeme sami sobě, se nám mnohokrát vrátí.

Jiřina Slámová